Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit. Nedávno jsem to opět zkusil.
Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet. Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas. Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou. Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález.
Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek. Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.