Pěstování lesů III. Praktické postupy pěstování lesů

Lesní hospodářství obecně je z mnoha důvodů poměrně konzervativní, proto je prosazování nových pohledů a strategií pěstování lesů poměrně obtížné. Z těchto důvodů se jeví účelné předložit lesnické veřejnosti komplexnější materiál, který by prezentoval především praktické postupy pěstování lesů postavené na ekologických základech a teoretických mezioborových východiscích pěstování lesů, a to především na bázi hospodaření přírodě blízkého. V úvodu knihy je obor pěstování lesů zasazen do historického a společenského kontextu se svými specifiky a širokými přesahy. Autoři publikace se hlásí k modernímu konceptu lesnictví, tedy chápání lesnictví jako souboru přírodovědných, technických a socioekonomických vědeckých oborů a praktických disciplín, které se zabývají vytvářením a využíváním lesních ekosystémů s cílem optimálního, trvalého a vyváženého využívání funkcí lesa v krajině v lokálním, regionálním i globálním měřítku. Cílem monografie je modifikovat dosavadní způsoby a formy hospodaření, aby bylo možno realizovat cíle ekologického pojetí pěstování lesů s největším důrazem právě na ekologickou a genetickou stabilitu porostů a kvalitu produkce. V kapitole Lesní semenářství jsou rozebrány hlavní úkoly této disciplíny pěstování lesů, následuje popis zdrojů reprodukčního materiálu a jeho dělení. Za účelem obchodu s reprodukčním materiálem v ČR je užívána klasifikace OECD obsažena ve směrnici EC č. 105/1999. Nechybí bohaté tabulkové souhrny pro jednotlivé kategorie reprodukčního materiálu v ČR (identifikovaný, selektovaný, kvalifikovaný, testovaný, geneticky modifikovaný) podle údajů ÚHÚL. Důležitou problematikou je fenotypová klasifikace lesních porostů a uznávání zdrojů reprodukčního materiálu. Následují popisy praktických postupů jako je sběr lesních plodů, jejich zpracování, uskladnění a předosevní příprava. Samostatná podkapitola je věnována problematice kvality lesního osiva. Na lesní semenářství navazuje kapitola Sadební materiál a lesní školkařství. Hlavní součástí problematiky je třídění sadebního materiálu a jeho jakostní znaky podle současné platné právní úpravy (zákon č. 149/2003 ve znění zákona č. 387/2005 Sb. o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, vyhláška MZe č. 29/2004 Sb. o obchodu s reprodukčním materiálem) a ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin. Podrobně je popsáno pěstování prostokořenných semenáčků, pěstování školkovaných a podřezávaných sazenic a velká pozornost je věnována pěstování krytokořenného sadebního materiálu. Čtvrtá kapitola s názvem Obnova lesa přináší v první části popisy jednotlivých pěstebních postupů, jejich základní hodnocení a ekologické aspekty obnovních způsobů. Při plánování obnovy lesa jde především o to zařadit jednotlivé porosty do komplexu obnovy (s nezbytnými vazbami) a podle možnosti vytvořit z porostů (popř. jejich částí) účelné plánovací jednotky se stejnými postupy prací a stejnou druhovou skladbou. Stejně zodpovědným rozhodnutím s dopady především ekonomickými je stanovení doby obnovní a jejího začátku. S tím úzce souvisí i problematika stanovení kulminace přírůstů, a to zejména přírůstu hodnotového. Autoři konstatují, že mýtní zralost stanovená pro porost jako celek, která vychází ze středního věku porostu, je hrubě rámcová. Dále se podrobně věnují kritériím a postupům jejich zjišťování pro jednotlivý výběr stromů v obnovní těžbě. V dalších podkapitolách je pozornost věnována obnovnímu cíli ve vztahu k lesnímu stanovišti, společenským nárokům a ekonomickým úvahám a značně nejistým budoucím hospodářským požadavkům. Největší pozornost je věnována problematice volby dřevin opět z ekologických, hospodářských a environmentálních hledisek. Další podkapitoly jsou věnovány praktickým postupům při obnově lesa, zejména odstraňování těžebních zbytků a přípravě půdy. Následuje podrobný rozbor problematiky přirozené obnovy lesa od historického vývoje přes její nutné předpoklady (opad semene, zralost půdy, klimatické podmínky, výskyt semenného roku) až po její specifika. Následuje popis přirozené obnovy jednotlivých dřevin. Stejná pozornost je věnována umělé obnově lesních porostů ve všech svých podobách. V úvodu se autoři věnují porostní síji, následuje komplexně zpracovaná problematika výsadby sazenic, podsadby a specifický příklad umělé obnovy hřížení smrku. Nechybí závěrečné hodnocení přirozené i umělé obnovy se všemi výhodami i nevýhodami. Závěrem této stati je pozornost věnována zakládání smíšených porostů zpravidla se zvýšenou ekologickou stabilitou a vyšší biodiverzitou. K obohacení druhové skladby lesů mohou přispět i dřeviny introdukované. Následuje výčet deseti kritérií pro volbu geograficky nepůvodních druhů dřevin pro regionální poměry střední Evropy. Závěr kapitoly je věnován široké a nejvýše aktuální problematice zalesňování a stabilizaci porostů založených na bývalých zemědělských a degradovaných půdách. Nechybí rozbor dotační politiky státu. Následující pátá kapitola nese název Péče o obnovené a nově založené lesní porosty. V úvodu je definován rozsah těchto prací konstatováním, že péče o obnovené a nově založené lesní porosty se zabývá lesními porosty od dokončené jejich obnovy a zalesnění (tj. od zajištěných porostů) až po dosažení růstové fáze mlazin, tj. do výšky 1,30 m, kdy začíná výchova lesních porostů. Autoři problematiku dělí do dvou velkých podkapitol, kdy první s názvem Péče o nálety, nárosty a kultury zahrnuje zásady péče o les a její plánování, soužití lesních dřevin a přízemní vegetace, podporu mladých lesních dřevin ve vztahu k přízemní vegetaci, zhodnocení konkurenčních vztahů vzhledem k přízemní vegetaci, hnojení lesních porostů ve stadiu obnovy a ostatní pěstební péči o lesní porosty. Druhá podkapitola se věnuje ochraně kultur a nárostů před biotickými a abiotickými činiteli, především zvěří a drobnými hlodavci. Šestá kapitola se zabývá výchovou lesních porostů v celé své šíři. V úvodu jsou definovány zásady a cíle výchovných opatření, následuje výčet a analýza nutných předpokladů, jako je např. stabilita porostů a zpřístupnění lesa pro účinnou realizaci výchovných zásahů. V navazující podkapitole je pozornost věnována porostní hustotě a její úpravě. Na tuto problematiku navazuje podrobný rozbor modelů výchovy lesních porostů podle nejnovějších poznatků, zvláštní pozornost je věnována principům výchovy lesních porostů pod vlivem imisí včetně výchovy porostů náhradních dřevin. Výběr jako základní nástroj výchovy lesních porostů je rozebrán v následujících podkapitolách. Rozebírá se také vývoj koncepce výchovy porostů ve střední Evropě. Navazuje rozbor problematiky prořezávek a dále probírek od její podstaty a cílů po probírkové zásahy pro jednotlivé dřeviny. V závěrečných podkapitolách se autoři věnují analýze účinnosti výchovy porostů (ekologické účinky výchovných zásahů, vliv výchovy porostů na růstové vlastnosti stromů), genetickým důsledkům výchovy lesních porostů, vytváření a úpravě porostních okrajů, podsadbě porostů jako výchovnému opatření a vyvětvování porostů středního věku. V sedmé kapitole se autoři věnují zásadám výchovy a obnovy lesních porostů, na které navazuje popis pěstební péče o porosty podle jednotlivých cílových hospodářských souborech (CHS). Zatímco zásadou účinné výchovy lesních porostů v jednotlivých CHS je aplikace takových výchovných postupů, které odpovídají požadavkům a nárokům jednotlivých dřevin, obnovní postupy v jednotlivých cílových hospodářských souborech musí vycházet ze stěžejních principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. V současné době to znamená především rozsáhlou přeměnu monokulturního velkoplošného hospodaření v lesích na diferencované maloplošné obhospodařování s důrazem na přírodě blízké formy. Při jejich aplikaci jde zejména o změnu druhové, věkové a prostorové skladby, maximálně možné využívání přirozené obnovy i ostatních principů autoregulace. Hospodářský způsob podrostní, násečný a výběrný ve svém důsledku vedou k vytvoření diferencovaného - skupinovitě smíšeného lesa. Další kapitola je věnována pěstování speciálních kultur. Pěstování rychle rostoucích dřevin je především cestou ke zvýšení produkce dřevní hmoty. Samostatnou kapitolou je pěstování tvrdých listnáčů a jehličnanů na průmyslových plantážích. Jedná se o problematiku nejvýše aktuální, avšak v ČR na rozdíl od jiných zemí EU doposud řešenou jen okrajově. Nechybí ani problematika pěstování vánočních stromků. V monografii je samostatná kapitola věnována i lesopěstebním melioracím. Po obecném rozboru následuje popis dílčích oblastí, jako jsou meliorace v lesích poškozených imisemi, hrabáním steliva a nevhodným hospodařením. V závěru je pozornost věnována technologii hnojení vzhledem k jeho vysokým nákladům a možným četným vedlejším účinkům těchto opatření. Závěrečná desátá kapitola třídílné monografie je věnována specifickým způsobům pěstování lesů s ohledem na jejich funkce. V současné době se nároky společnosti na mimoprodukční účinky lesa zvýšily natolik, že samovolné (sdružené) funkce již mnohde nejsou schopny pokrýt jejich společenskou potřebu. To samozřejmě přináší nutnost diferenciace hospodaření v lesích s ohledem na jejich funkce. Současná státní lesnická politika, spočívající na liberálních principech, pokládá funkční integraci za obligatorní pro lesy ve veřejné správě. U soukromých vlastníků lesa je tato integrace stimulována systémem ekonomických nástrojů, včetně přímé státní podpory. V následujících bodech se autoři věnují rozboru jednotlivých veřejně prospěšných funkcí lesů (vodohospodářské funkce lesů, půdoochranná funkce lesa, funkce lesa zdravotního významu, ochranná funkce lesů v krajině, estetické a krajinotvorné účinky lesa) a uvádějí opatření pro jejich podporu. V samotném závěru je pozornost věnována hospodaření v ochranných lesích a ekonomice hospodaření v lesích zvláštního určení.