MYSLIVECKÁ MLUVA

Lovectví bylo jedním z nejstarších zaměstnání člověka, který si jím zajišťoval obživu dříve, než poznal zemědělství. Již tehdy se naučil, že lovecký úspěch mu může zajistit jen dokonalá znalost života rozličných druhů zvířat a způsobů jejího lovu. Zpočátku se lovec zmocňoval všech zvířat, která mu mohla poskytnout potravu, a to v kterémkoliv období jejich života, kdy mu mohla skýtat užitek. Teprve postupem doby, kdy již nebyl odkázán na lov jako na jediný způsob zachování svého života, se stávalo lovectví více zábavou a člověk omezil lov jen na některá zvířata, která nazval zvěří.

O ni pak začal pečovat různými zákazy a příkazy, z nichž později vznikly hospodářské instrukce, pokyny k péči o zvěř a tradice a vše, co dnes nazývaĀLme myslivostí. O myslivosti můžeme odpovědně mluvit již od 14. století, kdy dostala pevnější pravidla a začala se vědomě zabývat chovem zvěře. Před tím to bylo pouhé lovectví.