JÁ. O MOZKU, VĚDOMÍ A SEBEUVĚDOMOVÁNÍ

Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".