ANTARKTIDA. POSLEDNÍ ZEMĚ

Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi.

Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vypráví, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení.